Představte si, že se jednoho dne probudíte a vaše řeč se stane nesrozumitelnou. Slova, která jste celý život používali bez přemýšlení, se náhle mění v neuchopitelné zvuky. Tato realita postihuje miliony lidí po cévní mozkové příhodě nebo s onemocněním jako je mozková obrna. Právě pro tyto lidi vznikl český Fonafix, který přináší naději tam, kde tradičně vládla frustrace a izolace.

Dysartrie – porucha řeči způsobená neurologickým poškozením – postihuje schopnost kontrolovat svaly potřebné k mluvení. Výsledkem jsou nesrozumitelná slova, která značně komplikují komunikaci a vedou k sociálnímu vyloučení. Zatímco tradiční logopedická péče často vyžaduje dlouhé hodiny terapie s nejistými výsledky, brněnský systém Fonafix přichází s revolucí: kombinací digitálních biomarkerů a umělé inteligence plánuje      poskytovat rychlou a objektivní diagnózu prostřednictvím webové  aplikace.

Systém Fonafix, který vyvíjí startupový tým společnosti Scicake s.r.o., si klade za cíl transformovat způsob, jakým se diagnostikují a léčí poruchy řeči. Jejich systém umožňuje logopedům provádět až pětkrát rychlejší vyšetření pacientů, přičemž budoucí rozšíření o AI bude pomáhat jak se samotným hodnocením, tak i návrhem individualizovaných léčebných plánů.

Udělejte si kávu a přečtěte si rozhovor s Jánem Muchou, spoluzakladatelem startupu Scicake a vítězem Demo Day Technologické inkubace, který vyhrál právě se systémem Fonafix. Jejich projekt opravdu mění životy jak jim, tak i lidem kolem nich.

1) Jane, co vás osobně přivedlo k práci na problematice poruch řeči? Byl to nějaký osobní zážitek nebo spíše vědecký zájem?

Můj úplně první kontakt s touto problematikou sahá ještě do dob mé diplomové práce. Tehdy jsem se věnoval analýze přednesu básně u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Není náhoda, že práci vedl dnes už můj kolega a spoluzakladatel společnosti Zoltán Galáž. Byl to právě on a naše práce, co mi otevřelo dveře do výzkumného týmu pod vedením prof. Jiřího Mekysky (třetího spoluzakladatele Scicake).

Skutečný kontakt však nastal na začátku doktorátu, kdy mě téma přivedlo ke klinické logopedce, doktorce Mileně Košťálové. Společně jsme začali řešit problém zdlouhavé diagnostiky motorické poruchy řeči – dysartrie. Viděli jsme obrovský prostor pro digitalizaci vyšetření v oboru, který je technicky poměrně zanedbávaný. Šlo tedy primárně o vědecký zájem, ale s osobním rozměrem – fascinovala mě možnost propojit technický svět s klinickou praxí tam, kde to chybělo.

Je však pravdou, že po prvním ročníku doktorátu skončily tyto nápady v „šuplíku“. Změna přišla až začátkem roku 2024 po založení společnosti Scicake. Dostali jsme impulz a řekli si, že chceme vytvořit vlastní produkt a něco reálně změnit. Tuto myšlenku jsme oprášili, začali ji rozvíjet a právě z tohoto rozhodnutí se zrodil dnešní Fonafix.

2) Můžete nám vysvětlit jednoduchými slovy, jak konkrétně pomáhá vaše technologie pacientovi, který po mrtvici ztratil schopnost mluvit srozumitelně? Jak vypadá jeho cesta od diagnózy k zlepšení?

V současné fázi Fonafix pomáhá pacientovi především nepřímo – skrze zefektivnění práce klinického logopeda. Náš systém je rozdělen na dvě části: diagnostiku a terapii.

Diagnostická část je určena logopedům v ambulancích. Pomáhá jim zlepšit kvalitu péče a radikálně zrychlit vyšetření. Pro pacienta je největším přínosem právě čas. Dokážeme zkrátit dobu vyšetření až pětinásobně – z původních 45 minut na pouhých 10 minut. To znamená méně únavy pro pacienta a více prostoru pro samotnou léčbu.

V druhé polovině letošního roku pak plánujeme uvést na trh terapeutickou aplikaci, která už bude pomáhat pacientovi přímo v jeho domácím prostředí. Dnes pacienti často dostávají papírové materiály, které jsou nepraktické. My jsme digitalizovali přes 150 cvičení, která logoped sestaví pacientovi na míru. Aplikace pak člověka denně motivuje, kontroluje a upozorňuje, že je čas cvičit.

Cesta pacienta pak vypadá takto:

• Akutní fáze: První kontakt probíhá už v nemocnici na oddělení následné nebo intenzivní péče, kde logoped pomocí naší diagnostiky rychle určí charakter poškození řeči.
• Rehabilitační fáze: Po propuštění domů začíná intenzivní práce. Logoped v systému vidí pokroky pacienta na dálku. Pokud vidí, že jedno cvičení už pacientovi jde skvěle, může mu ho okamžitě v aplikaci nahradit náročnějším úkolem.
• Domácí péče: Pacient cvičí v pohodlí domova. Díky tomu, že logoped sleduje postup terapie i na dálku, nemusí pacient do ambulance dojíždět tak často.

Cílem je, aby tato cesta trvala co nejkratší dobu a skončila ve fázi, kdy pacient už naši aplikaci ideálně vůbec nepotřebuje.

3) Jaký byl nejtěžší moment při vývoji Fonafixu? A naopak – kdy jste věděl, že jste na správné cestě?

Najít ten nejtěžší moment není lehké, ale pravděpodobně to byl celkový přerod z vědců v podnikatele. Jako výzkumníci jsme věděli, jak bádat, ale o rozvoji obchodu jsme nevěděli v podstatě nic. Nikdo z nás neměl předchozí zkušenosti s byznysem.

Největší výzvou bylo, a stále je, zajištění financování a udržení cashflow pro vývoj. Nešlo jen o to projekt nastartovat, ale dotáhnout ho do fáze komerčního řešení, za které je koncový uživatel ochoten platit. Dlouho jsme si mysleli, že stačí přesvědčit klinické logopedy a máme vyhráno. Jenže v nemocnicích o nákupu často rozhoduje manažer, ke kterému není snadné se dostat. Museli jsme se naučit úplně nový slovník – místo o algoritmech mluvit o efektivitě, prestiži pracoviště a návratnosti investic. Prodej digitálních řešení do nemocnic je v Česku stále nová disciplína a my tu cestu musíme prošlapávat postupně.

A moment, kdy jsem věděl, že jsme na správné cestě? Ten přišel na jedné z konferencí klinických logopedů. Ukazovali jsme náš systém a jednou z funkcí bylo automatické generování závěrečné zprávy. Pro nás vývojáře to byla technická drobnost – prostě shrnutí dat. Ale když jsem viděl reakci jedné logopedky, která doslova vykřikla úžasem, lekl jsem se, že jsme udělali chybu.

Až po pár sekundách nám došlo, že jsme trefili jejich největší bolest. Psaní zpráv po vyšetření může logopedovi trvat i 25 minut, my jsme to zkrátili na jedno kliknutí. V tu chvíli mi došlo, že Fonafix neřeší jen medicínský problém, ale odstraňuje obrovskou administrativní zátěž. To byl zásadní zlomový bod, na kterém stavíme první fázi vstupu na trh.

4) Závěrem nám řekněte, j e něco, co byste si opravdu přál? Jak v osobním, tak i profesním životě?

Těch přání je samozřejmě celá řada, ale když sleduji dnešní trendy, nejvíce si přeji zdravou společnost. A to nejen po stránce fyzické, ale především po stránce psychické, sociální a informační. Žijeme v době extrémního množství informací a dezinformací, které lidi rozdělují. Vidíme, jak těžké je s nimi zodpovědně pracovat.

Věřím, že i Fonafix může v tomto směru pomoci. Chceme přinést osvětu v tom, jak se dají data a umělá inteligence využít zodpovědně a lidsky pro zlepšení zdravotnictví – oblasti, která byla příliš dlouho na okraji technologického zájmu. Chceme ukázat, jak zásadní je zdravá řeč, která není jen o pohybu svalů, ale o naší psychice a schopnosti spojovat se s ostatními.

V osobním i profesním životě tedy přeji všem hlavně zdraví a vnitřní pohodu. Pokud jde o Fonafix, mým snem je, aby se z něj stal úspěšný projekt, který přinese skutečnou revoluci. Nejen v klinické praxi nebo neurologické léčbě, ale i v prevenci, abychom poškozením mozku dokázali co nejlépe předcházet. Zkrátka aby technologie lidem hlas nebrala, ale naopak jim ho pomáhala nacházet a chránit.

Moc držíme palce, ať se daří!

foto: Scicake